Archiv
1. ročník - Naše premiéra
Poslední přípravy začaly v brzkých ranních hodinách soutěžního dne. Organizátoři měli spoustu práce, a to především protože se jednalo o pilotní ročník a nebylo odkud čerpat zkušenosti. Naštěstí soutěž začala bez větších potíží.
V první části soutěže řešili soutěžící samostatně teoretické úlohy z jednotlivých předmětů, v části druhé se vypořádávali pro změnu s úlohami praktickými – tedy vyjma matematiků, kteří řešili geometrii a numerickou matematiku.
Poslední, týmová část, byla rozhodně nejzajímavější. Ve dvou paralelně běžících únikových místnostech museli studenti spojit své síly a zároveň zapojit logické myšlení i všeobecné znalosti a do dvaceti minut získat klíč a dostat se z uzamčeného prostoru. Přestože únik nebyl vůbec jednoduchý, našly se týmy, kterým se podařilo všechny úkoly včas a správně vyřešit. Zábavná byla tato část i z hlediska příprav, organizátoři se samozřejmě neubránili lehkým obavám, jestli vše bude fungovat. Nakonec však kromě časového skluzu nenastal žádný problém.
Ceny přijel předávat doc. RNDr. Jan Šustek, Ph.D., vedoucí katedry matematiky na přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity, který se mimo jiné také podílel na přípravě úloh, a Mgr. Ivana Češková, předsedkyně spolku Proxima.
Celý čtyřboj byl rozhodně skvělou zkušeností jak pro soutěžící, tak pro organizátory, a nezbývá než doufat, že příští rok proběhne další a ještě lepší.
2. ročník - “Behind the scenes” a časová tíseň
Pro ty z vás, které zajímá proces přípravy soutěže, zde máme drobný pohled do zákulisí.
S přípravami celé soutěže se začíná již na jaře, kdy je potřeba sestavit rozpočet a vyjednat peníze. Po schválení rozpočtu se začínají připravovat úlohy. Koncem letních prázdnin se určuje datum soutěže a začínají se připravovat rozpisy prostor, ve kterých bude soutěž probíhat.
Se začátkem školního roku se naplno rozbíhají přípravy propagačních předmětů, vytváří se nové grafické podklady, zadává se výroba medailí, tisk, píšou se zvací dopisy, upravují se stránky, vytváří se formuláře atp (což v tomto případě neznamená adenosintrifosfát :D). Když vezmeme v potaz, že na všechno musíme připravit několik různých cenových variant a poptat několik firem, zabere tato část více času, než by se mohlo zdát.
Koncem září se hotové úlohy předávají ke kontrole garantům z vysokých škol, aby byla zajištěna jejich správnost a vhodnost. S garanty se komunikuje až téměř do začátku soutěže, kdy se snažíme úlohy co nejvíc doladit. Během toho, kdy garanti kontrolují úlohy, se dolaďuje harmonogram, nakupují se ceny a připravují se podrobnější rozpisy prací, které je potřeba během soutěžního dne udělat (zajistit, že se všichni dostanou ze zastávek do školy, připravit občerstvení, najít a vybalit všechno z krabic, nanosit vybavení, uklidit učebny, vynosit lavice a napravit chyby, kterých jsme se ve spěchu dopustili).
Tím, že celá soutěž je vlastně ještě v plenkách a teprve se učíme a hledáme ty optimální varianty a řešení, se na soutěži projevují různé bolístky jako časový skluz nebo váznoucí komunikace mezi organizátory.
Letos tou největší bolístkou byl čas. Celkový časový harmonogram musí začlenit spoustu aspektů, namátkově například musí být v souladu s chodem školy, musí být přizpůsoben dojíždění týmů, musí se přizpůsobit náročnosti opravování jednotlivých soutěžních kol atp. Reálně jsme během dne nabrali zpoždění asi 35 minut, z čehož 20 minut bylo zapříčiněno čekáním na týmy, které nestíhaly kvůli zpoždění vlaku. Tento časový skluz je zhruba stejně velký jako loni. Protože chceme dát prostor soutěžit školám a studentům z větší dálky, bohužel nemůžeme začínat dřív, protože už letos některé týmy musely vstávat kolem čtvrté hodiny, aby byly schopné dojet včas. Zdánlivým řešením by mohlo být zkrácení soutěžních kol nebo vypuštění týmového kola.
Vzhledem k tomu, že se snažíme obsah soutěžních kol co nejvíce přiblížit příslušným mezinárodním olympiádám, nepřipadá nám zkrácení času na jejich řešení jako správná cesta. V matematice a fyzice jsme letos vyzkoušeli nové koncepty strukturalizace úloh, v čemž chceme v příštím ročníku pokračovat v chemii a biologii. V případě, že bychom zkrátili čas na jejich řešení dejme tomu na 90 minut, místo současných 120, chyběla by ta půlhodina buďto k vyřešení těch jednoduchých úloh nebo naopak k dořešení těch úloh těžkých.
Vypuštěním týmového kola bychom zase ztratili cenný čas na opravování. Po loňských zkušenostech jsme při navýšení počtu škol zavrhli formát týmového kola jako únikových místností. Zkrátka a prostě, nezvládli bychom tolik soutěžních týmů odbavit za přijatelný čas. Navíc by nastal stejný scénář jako loni, kdy někteří soutěžící museli skoro hodinu čekat, než poslední týmy únikové místnosti opustí. Vhodnou náhradou, která navíc koresponduje s původním konceptem soutěže, jsou podle nás šifrovací hry. Šifrovačka letos byla připravená dobře. Bohužel, časový skluz a nepřízeň počasí se na ní výrazně podepsali, což nás všechny moc mrzí, protože si s ní někteří dali opravdu velkou práci.
Letošní ročník je pro nás velkou zásobárnou zkušeností i díky vašim podnětům, které jste nám mnozí sepsali do dotazníku. Spoustu věcí z pohledu organizátorů nevidíme, a proto nám vaše zpětná vazba opravdu pomohla. Připravit takovou soutěž v takovém rozsahu není nic snadného, ale snažíme se to všichni dělat nejlépe jak umíme.
3. ročník - Online, nebo život!
Výzva v podobě pandemie se stala výzvou pochopitelně i nám pořadatelům Vědeckého čtyřboje. Bylo třeba zvážit, zda se soutěž bude konat, a pokud ano, v jaké formě. Přeskočit tento ročník se nám příliš nepozdávalo, a to nejen proto, že Vědecký čtyřboj je, v porovnání s ostatními přírodovědnými soutěžemi, teprve ve svých začátcích. Doufali jsme, že jeho uskutečněním můžeme studentům zajistit vítané rozptýlení během distanční výuky. Rozhodli jsme se tedy soutěž uspořádat, a to v online podobě. To se ve výsledku ukázalo jako nejlepší možné řešení.
Nutno poznamenat, že v rámci toho, že se za běžné situace soutěž konává už na podzim, což na podzim následující plánujeme dodržet, jsme zůstali u označení Vědecký čtyřboj 2020.
Na přípravách v délce tří měsíců (tedy v průběhu ledna až března) se podílel tým šestnácti lidí, kteří se snažili naplno realizovat jak potenciál soutěže, tak ten svůj. Jedním z podstatných cílů bylo, aby si Vědecký čtyřboj zachoval co nejvíce funkčních prvků ze své prezenční podoby, a to s prioritním zaměřením na to nepřipravit soutěžící o prvek týmové spolupráce.
I v online podobě zůstal Vědecký čtyřboj středoškolskou soutěží pro čtyřčlenné týmy skládající se z odborníků na jednotlivé přírodní vědy – matematiku, fyziku, biologii a chemii. Takovýchto týmu se zúčastnilo pětadvacet, přičemž tři z nich byly dokonce ze Slovenska.
Stovka účastníků, devětašedesát chlapců a jednatřicet dívek, řešila dvě soutěžní kola konající se devětadvacátého a jednatřicátého března tohoto roku. V prvním kole se každý člen týmu věnoval svému oboru a jako výsledek práce odesílal pořadatelům naskenované či vyfocené vyplněné soutěžní zadání. Výjimku tvořili biologové, kteří soutěžili přes Google formulář. Druhé kolo již bylo týmové a probíhalo prostřednictvím speciálně naprogramované platformy, kterou máme v plánu využít i do dalších ročníků. Soutěžním týmům jsme v dopředu rozeslaných pokynech doporučili spojit se v tomto kole prostřednictvím videohovoru.
Těší nás, že můžeme konstatovat, že obě kola soutěže proběhla hladce.
Motivací pro organizaci dalšího ročníku je nám mimo jiné pozitivní zpětná vazba, kterou jsme od soutěžících obdrželi. Zmiňována v ní byla poděkování za to, že soutěž vůbec proběhla, zábava, kterou si soutěžící užili (a to nehledě na tom, jaké bodové ohodnocení obdrželi) a celková organizace. Důležitá pro nás byla také zmínka o tom, že soutěž skutečně zpestřila „monotónnost distanční výuky“.
4. ročník
Jak se lišil tento distanční ročník od toho předchozího? Signifikantně! (Aspoň, co se týče jeho velikosti!) Přihlásilo se do něj totiž přes 350 soutěžících, a to nejen z Česka, ale také ze Slovenska. To ale pochopitelně znamenalo jak zvýšení požadavků na naše webového rozhraní, tak objemu mailové komunikace a hlavně problémů, které mohou nastat (ale naštěstí nenastaly, aspoň tedy ne v neúnosné míře).
Co jsme si z toho odnesli? Lépe „vytuněné“ webové rozhraní, které nám poslouží i do budoucna, dále rozhodnutí rozjet sociální sítě soutěže, a to nejen pro propagaci, ale v soutěžní dny také pro rychlejší komunikaci a v neposlední řadě ještě větší touhu potkat se čtyřbojaři opět naživo a nabídnout více než “jen” soutěž.. (A nebude žádným překvapením, že si do budoucna myslíme na ještě vyšší účast…)